Interwiev
Vaše série o Hraničářově učni začíná ve smyšleném středověku s hlavním hrdinou, Willem, který se chce stát rytířem, ale byl odmítnut, protože je příliš malý. Takže se stal učněm hraničáře, Halta. Řekl jste,že základní myšlenku jste vytvořil, aby váš syn nalezl něco zajímavého ke čtení a také abste mu ukázal, že ne každý hrdina musí vypadat jako Arnold Schwarzenegger. Co bylo klíčem k udržení myšlenky i v sérii knížek?
Já myslím, že to je tím, že postavy řeší problémy rozumem a jejich schopnostmi. Jak série postupuje, pověst Willa a Hlata dál roste, přestože zůstávají pořád malí. Nepoužívají svaly nebo ohromující sílu aby vyřešili jejich problémy. Používají taktiku, dovednosti a inovační myšlení.
Vymyslel jste středověké prostředí (z fikčních prvků) od Irska po severní Afriku. Vyhledáváte informace pro každý román, nebo stavíte na vašich již existujících vědomostech, když píšete román?
Trochu od obojího. Hodně jsem cestoval a na tom hodně stavím. Ale občas si chci osvěžit vzpomínky. Například když jsem psal Krále Clonmelu, navštívil jsem s maželkou zovu Irsko. Byli jsme tam na líbánkách, strávili jsme nějaký čast v městě v Clonmelu, kde mám příbuzné.
Ze zpětné vazby, kterou dostáváte od čtenářů, který aspekt Hraničářova učně si lidé nejvíce užívají?
Humor, dobrodružství, postavy, vývoj. Často miříkají: "Vidím to jako film v mé mysli." Je velice uspokojující slyšet to.
Čtete hodně australskou fikci a máte nějaké oblíbence?
Ne, nečtu. Chystám se číst novou Deb Abelovu knihu, Grimsdom, a o Vánocích budučíst poslední knihu Simona Higgense ze série Měsíční stín. Ale hlavně čtu americké detektivky a dobrodružnou fikci.
Máte nějakou strategii, jak z počáteční mylenky dostat slova na papír, nebo je to snadné tak, že jen prostě píšete?
Jen psát? Ale ne. Přál bych si, aby to bylo tak jednoduché. Strávím měsíce plánování knihy. Nejdřív si uspořádám originální nápad, dělám si poznámky a dlouho o tom přemýšlím. Nechávám myšlenky odejít a zase se k nim vracím, nechávám moje podvědomí na tom pracovat. (Dřív jsem hodně věřil podvědomí.) Potom to uspořádám napsání čtyřstránkového přehledu. Pak napíšu přehled kapitoly za kapitolou - obvykle dlouhého okolo dvaceti stránek - Vytisknu ho a nechávám si ho u poblíž, když píšu. Jak postupuju, připisuju dodatečné poznámky. Konečnžý výsledek je směsice poznámek, škrtanců, doplňování, šipek a dalších nápadů. Myslím, že jen já tomu mohu rozumět.
Jakou důležitou radu byste dal začínajícím autorům fikce?
Nevzdávejte se. Pořád pište. 4ím víc toho napíšete, tím budete lepší. A váš pravopis se taky zlepší.
Můžete nám říct, co se bude v Hraničářově učni dít dál, nebo jestli příjdete s nějakým dalším psaným dílem?
Jedenáctá kniha je napůl hotová. Je to soubor příběhů, které vyplňují mezi, které vznikly v dosud vyšlích knihách. Hodně nich odpovídá na otázky, které mi pokládali čtenáři. Například: Co dělal Gilan, když Halta a Horác odešli do Skandie zachránit Willa? Co se stane s hraničářskými koňmi, kteří už jsou příliš staří nato, aby pokračovali ve službě? Co se stalo, když Halt našel Willa? Jak se potkali Halt a Crowley?
Napíšu také dvanáctou a finální knihu, ale nebudu na ní teď chvíli pracovat. V mezičase začínám novou sérii o napůl Skandijském a napůl Araluenském chlapci, který navrhl úplně nový typ lodi. Tato série se jmenuje Bratrstvo a budu na ní pracovat příští rok.
Mimochodem,když jsem napsal váš pravopis se zlepší také, dělal jsem si legraci.
zdroj: https://auslit.net/2010/10/06/john-flanagan-author-interwiev/